Erko Jun - populární fitness model a MMA zápasník, který se nebojí riskovat (rozhovor)

Table of Contents

Erko Jun je jeden z nejznámějších fitness modelů, trenérů a MMA zápasníků s balkánskými kořeny. Co se skrývá za jeho úspěchy, a jak se tato hvězda současného bojového umění stravuje a připravuje na zápasy, se dozvíte z otázek, na které nám odpověděl sám Erko!

Důležité informace

Celé jméno: Erko Jun

Datum narození: 28.06.1990

Místo narození: Bosna a Hercegovina

Váha: 99,76 kg

Výška: 177,8 cm

MMA kategorie: těžká váha

Jak to všechno začalo

Erko Jun se narodil v Bosně a Hercegovině, ale když měl pouze 2 roky, musel společně s rodinou opustit svoji rodnou zemi důsledkem bosenské války (1992). Rodina emigrovala do Belgie a začala úplně nový život v Antverpách. Právě tam začal Erko rozvíjet svoji lásku k bojovým sportům taekwondo a kickbox. Během jednoho z intenzivních kontaktních tréninků se svým otcem se však zranil a téměř přišel o cit v pravé noze. V té chvíli se v něm probudila jeho výbušná povaha, a jelikož nemohl naplno trénovat, vybíjel si energii v pouličních bitkách. Pomocnou ruku mu však v tomto temném období podal trenér Bill Richardson, který mu ukázal, že nic není ztracené. Přivedl ho na cestu fitness a trénování v posilovně. V průběhu 6 ti měsíců dosáhnul Erko nevídaného progresu, zlepšil svoji kondici a nabral svalovou hmotu. Správnou kombinací tréninku a rehabilitací se mu navíc podařilo zotavit se i z nepříjemného zranění, které ho brzdilo v dosahování vysněného cíle. [1] [3]

Největší fitness úspěchy

Jen díky tvrdé dřině, motivaci a sebezapření dosáhnul Erko neuvěřitelných úspěchů. Je 3-násobný juniorský šampion v kulturistice, vicemistr Balkánské fitness soutěže a získal i 3. místo na mezinárodní soutěži Musclemania Show v Miami na Floridě. I napříč těmto oceněním ale nikdy nepřestal být věrný tomu, co ho bavilo nejvíc, a tak se rozhodnul vydat se na dráhu MMA bojovníka. [1] [3] [5]

Vítězství a prohry v MMA

Vášeň a několikaleté zkušenosti v bojových sportech zabezpečily Erkovi jednoduchý vstup do světa MMA, kde debutoval 9. června 2018 na galavečeru KSW 44. KSW je jedna z popředních organizací smíšených bojových umění v Evropě. Během zápasu dokázal už v prvním kole darovat „KO“ svému soupeři Tomaszovi Oświecińskému. V říjnu toho stejného roku zopakoval svůj úspěch z prvního souboje a na galavečeru KSW 45 porazil v první kole rappera Pawla Mikołajuwa. Na 49. galavečeru KSW dokonce vyřadil i soupeře Akopa Szostaka už za necelých 36 sekund zápasu. Osudným se mu stal zápas s jedním z nejlepších bojovníků v KSW Mariuszem Pudzianowskim, který ho vyřadil v druhém kole. Svoji druhou prohru v Oktagonu utrpěl i v září 2020, kdy mu v prvním kole daroval „KO“ jeho soupeř Damian Olszewski. Erko tak má na kontě 3 výhry a 2 prohry. [2] [3]

Soukromý život

Erko Jun je dokonalým příkladem toho, že pokud něčeho chcete dosáhnout, musíte si za tím jít. V životě se řídí mottem „No risk, no reward“ a jeho úspěchy jsou toho příkladem. Jak sám řekl: „Mým cílem je ukázat světu čeho jsem schopný. Každý, kdo má sen a skutečně chce něčeho dosáhnout, musí mít vůli“. Není proto překvapením, že kromě skvělé MMA a fitness kariéry se může pyšnit i jinými úspěchy.

V začátcích posilování a soutěžení totiž zjistil, že tímto způsobem života velmi peněz nevydělá. Rozhodl se proto vydat na modelingovou dráhu, která mu přinesla požadovaný výdělek. Pózoval před renomovanými fotografy, jako Luis Rafael, Dirk Alexander nebo Kevin De Borger. Na Instagramu se pyšní už více než 1 100 000 followery a na Facebooku více než 4,1 miliony fanoušků, což z něj dělá jednoho z nejvlivnějších fitness influencerů. V soukromí žije se svojí partnerkou, fitness šampionkou Oksanou Almou, se kterou společně vychovávají malou dcerku. [1] [4] [5]

Přečtěte si, jaké pikantnosti na sebe Erko prozradil v našem interview, a co všechno se skrývá za jeho úspěchy.

Interview s Erkem Junem

Erko, v první řadě by nás všechny určitě zajímalo, jak jsi se vůbec dostal ke sportu jako takovému?

Jako dítě jsem byl velmi aktivní, rád jsem chodil ven, hrál si nebo tancoval. Ano, miluji tanec! Od raného věku mě můj otec vedl ke sportu, zejména k tomu bojovému. Začal jsem s karate a taekwondem. Vlastně taekwondo bylo prvním smíšeným bojovým uměním, které jsem vyzkoušel. Od té doby neustále trénuji a miluji sport. Myslím si, že láska ke sportu se u mě formovala už od útlého věku, za což vděčím svým rodičům, ale i tomu, že jsem byl velmi neposedné a aktivní dítě.

Začínal jsi s bojovými uměními. Které z nich tě naplňuje nejvíce a pomohlo ti dostat se tam, kde jsi teď?

Začal jsem taekwondem, které vytvořilo základ mých znalostí bojového umění, a dodnes ho využívám při boji ve stoje. Následně jsem vyzkoušel kickbox a zjistil jsem, že mi ještě více vyhovuje, ale stále jsem čerpal z mých základů z taekwonda, hlavně při kopech a boxování. Musím se vám přiznat, že teď po nějakém čase jsem se zamiloval do wrestlingu, který se stal mým oblíbeným sportem. Líbí se mi jeho intenzita a to, že je to opravdu náročné.

Přejděme teď trochu na tvoje dětství. Jako dvouletý jsi spolu s rodinou emigroval z Bosny a Hercegoviny kvůli válce. Pamatuješ si něco z toho období?

Naštěstí si toho mnoho nepamatuji, jelikož jsem byl ještě malý chlapec, ale moji rodiče si toho během války zažili opravdu hodně. Společně jsme se přestěhovali do Německa, kde jsme žili jeden rok. Potom jsme se opět stěhovali, tentokrát už do Belgie. Tady jsem začal žít svůj nový život. Moji rodiče ale viděli spoustu zlého, proto bylo dobře, že už nemuseli zažívat podobné hrůzy. Ale i napříč tomu, že jsem vyrůstal v Belgii, svoji rodnou zemi miluji a vždy ji budu nosit v srdci.

Během dospívání v Belgii tě provázela pověst tzv. „bad boye“. Proč tomu tak bylo, a pokud by ses mohl vrátit v čase, změnil bys něco?

Prvním důvodem bylo, že jsem měl hodně problémů, řekněme, že jsem se doma necítil dobře. Takže jsem neustále utíkal ven, rád jsem se jen tak toulal a dostával se do problémů, které obvykle skončily bitkou. Navíc jsem neměl rád školu a určitě jsem nepatřil ke vzorným žákům. Nejsem na to velmi hrdý, ale všechny ty těžké situace, kterými jsem si prošel, ze mě udělaly muže, jakým jsem dnes. Všechny ty pouliční bitky, trávení času na ulici a podobně – nic bych neměnil. Akorát bych odkázal mladým lidem, aby chodili do školy, protože je to opravdu důležité a potřebné. Stejně tak to radím i svému dítěti.

Potom se ale stala změna, která tě posunula dál. Co to bylo?

Změnilo se to, že jsem se přes kamaráda dostal do posilovny, kde se mě ujal výborný trenér Bill Richardson. Ten viděl, že jsem dost agresivní, ale zároveň aktivní chlapec. Přesně takový jsem v té době opravdu byl. Vzal mě proto „pod svá ochranná křídla“ a naučil mě, jak přenést všechny své problémy, energii a agresivitu do sportu. To mi velmi pomohlo. Navíc jsem zjistil, že mě sport nejen uklidňuje, ale dává mému životu správný směr.

Všichni víme, že začátky jsou vždy těžké. Byly začátky trénování s Billem Richardsonem stejně namáhavé? Co všechno jsi musel překousnou nebo čeho jsi se musel vzdát?

Začátky jsou vždy náročné, a to nejen ve sportu, ale i v podnikání nebo běžném životě. Důležité je vydržet a nevzdat se. Na začátku to bylo s Billem těžké, doslova mě chtěl zabít. Abyste měli jasnější představu, trénoval jsem tak tvrdě, že jsem se po tréninku nezvládal vrátit na kole domů, ani pěšky. A přesně to bylo jeho cílem, abych trénoval tak tvrdě, že zapomenu na poflakování se, bitky venku a na všechny problémy. Musel jsem pořádně makat na tréninku, potom jít rovnou domů, a vrátit se druhý den. A kupodivu jsem si to oblíbil, motivovalo mě to a hnalo vpřed. Také jsem si všimnul, že to potěšilo i moji mámu, která byla konečně ráda, že se netoulám po venku a neutíkám z domu. Za to všechno vděčím sportu, v té době konkrétně bodybuildingu.

Dělal jsi i nějaké začátečnické chyby při cvičení?

Samozřejmě, že jsem dělal chyby. Před tréninky s Billem Richardsonem jsem cvičil sám, jelikož jsem chtěl začít s fitness kvůli problémům s nohou. No a nebylo to moje nejlepší rozhodnutí. Ale když jste mladí, tak si myslíte, že všechno víte nejlépe, a to byl i můj největší problém. Je to ale lidské. Myslel jsem si, že všechno vím, a chtěl jsem dělat všechno po svém, ale díky Billovi jsem pochopil, že musím poslouchat starší a zkušenější, aby mě naučili, co je správné a co ne. Myslím si, že je velmi důležité umět přijmout kritiku. Jestli je k vám někdo kritický, je třeba ho vyslechnout a snažit se pochopit. Následně vám doporučuji danou chybu změnit, jinak jste se z kritiky nic nenaučili a nikam vás neposune. A tak zůstanete stát v tom stejném bodě.

Úspěch a tvrdá dřina však ukrývají i svoje temná zákoutí. Utrpěl jsi nějaké zranění i přímo během zápasu?

Ano samozřejmě, zranil jsem se vícekrát, i když jsem se věnoval fitness a bodybuildingu. Ale musím říct, že se to s MMA nedá porovnat. Tam se mi stalo pár vážných úrazů. Při MMA totiž nikdy nevíte, kdy se vám může něco stát. Uděláte malou chybu a hned máte problém, například s kolenem, loktem nebo rukou. Myslím si, že 90 % lidí, kteří se zranili při MMA, jdou domů s tím, že se na trénink už nikdy nevrátí. Zranění jsou ale při MMA časté. Já jsem měl třikrát zlomený nos!

Stane se, že se vám natrhne ucho, bolí vás lokty, praskne vám pár kostí, ale pokud něco opravdu milujete, tak se k tomu vždy vrátíte. A to mě pohání vpřed. Plus moje povaha, která mě nutí všem dokázat, že to zvládnu. Byly však chvíle, kdy jsem s tím chtěl seknout, ale v rozhodující moment jsem se zastavil a vzpamatoval se. Dělo se to zejména před zápasy a myslím, že hodně fighterů mi teď rozumí. Čekáte na zápas a sebe samého se ptáte, co je na tom vlastně dobrého. Ale když už zápasíte, a zejména když zvítězíte, tak je to nenahraditelný pocit. A ten pocit je právě to, co vás žene vpřed, protože ho chcete zažít znovu – úžasný pocit vítězství.

Co tě přinutilo i napříč zraněním pokračovat dál a nevzdat se?

Myslím si, že to byl můj charakter, který mě přinutil naučit se s tím žít. Osobnost se formuje zejména v dětství, kdy má na vás všechno obrovský vliv. Všechno, co vidíte, co se děje doma, ale i to, kdo vás učí. Vždy jsem se snažil okolí ukázat v čem jsem byl dobrý. Když jsem desetkrát spadnul, vstal jsem a zkusil to znovu. Je to silná součást mého charakteru, což je velkým plusem při mojí sportovní kapacitě.

Víme, že motivace je základ. Co nebo kdo motivuje tebe?

Zaprvé je důležité mít vždy okolo sebe správné lidi, přátele a známé, kteří mají pozitivní pohled na svět. Právě to vás udrží na té správné cestě. Tito lidé by však měli mít svůj vlastní životní cíl, ať už ve sportu nebo v něčem jiném. Protože pokud se obklopíte negativními lidmi, brzy budete úplně stejní. Za druhé sleduji úspěšné zápasníky, atlety a herce, nebo kohokoliv, kdo mě nějak motivuje. Navíc mě motivují i lidé, kteří nemají skoro nic a napříč tomu jsou šťastní. Řekněme že třeba lidé na vozíčku, kteří nemohou chodit, nebo lidé s minimální mzdou. Někteří jsou schopní stěžovat si na úplné maličkosti a na všechno odpovídají – dnes jsem příliš unavený, nic se mi nechce a podobně. Ale musíme si uvědomit, jací různí lidé a životní příběhy ve světě jsou, že my ostatní máme vlastně velké štěstí.

Je nějaký motivační citát, který máš rád a řídíš se jím?

Samozřejmě mým nejoblíbenějším je „No risk, no reward“. Vždy jím byl, dokonce ho mám vytetovaný na bicepsu. Pokud v životě nebudete riskovat, nikdy se nedozvíte, čeho všeho jste mohli dosáhnout. A toho se držím celý svůj život. Tímto heslem se řídím od začátku své kariéry. Riskuji. Koupil jsem si letenku z vlastních peněz a sám jsem se vydal do Ameriky. Potom jsem letěl do Ruska a Číny, vytěžit co nejvíce ze své kariéry. Občas jsem riskoval až příliš, někdy to vyšlo a jindy ne, ale to je život. Například můj úplně první zápas byl obrovský risk, protože šlo o moje jméno a to, jak si mě budou lidé pamatovat. Když jsem se poprvé postavil do klece, sledovalo mě 18 000 lidí naživo i online. Nikdo netušil, kdo je tento fighter s fitness backgroundem. Riskoval jsem až příliš, jelikož jsem pokojně mohl prohrát. V tom případě by na mě všichni okamžitě zapomněli, ale mohl jsem také vyhrát. Toto je můj pohled na věc, v životě prostě musíte riskovat.

Velkou motivací při cvičení může být i hudba. Jakou hudbu posloucháš při tréninku ty? Dokáže tě nakopnout k lepším výkonům?

Všechno záleží na tom, jaký mám den a jak jsem se ráno vzbudil. Rád poslouchám folk, trap, hiphop, techno nebo techno house. Klidně se však může stát, že každý den poslouchám něco úplně jiného. Když trénuji, záleží na tom, jaký druh tréninku mám, ale obvykle hudbu při cvičení neposlouchám. Teda kromě silového tréninku, tehdy mě právě hudba dokáže správně namotivovat. Zejména pokud trénuji sám, to mě hudba nakopne a zvládnu o dost více. Při ostatních trénincích, skupinových nebo ne, hudbu neposlouchám.

Máš na kontě výhry ve více sportovních soutěžích. Na který ze svých mnohých fitness a bojových úspěchů jsi pyšný nejvíc?

Myslím si, že na svůj první MMA zápas na Oktagonu. Byl to obrovský krok v mém životě a kariéře. Jak jsem zmiňoval, bylo tam neskutečné množství lidí a byl to obrovský risk. Předvedl jsem dobrý výkon a probojoval jsem se do světa MMA. Když se mi podařilo udělat tento obrovský krok, můj život se úplně změnil. Byla to ta nejdůležitější soutěž, které jsem se zúčastnil.

Věnujme se teď chvíli tomu, co je základem tvého úspěchu. Jak vypadá tvůj trénink v běžné dny, a jak před soutěží nebo zápasem?

Den začínám obvykle okolo 10 ráno, jelikož miluji spánek a jsem přesným opakem ranního ptáčete. První trénink mám okolo 11 a většinou je velmi intenzivní, zatímco večerní trénink je více relaxační. Ráno si dám buď grappling nebo zápas se sparingem či fyzický trénink. Večer dělám kickbox, wrestling nebo něco podobného. Když se připravuji na soutěž, tak mám vždy dvoufázový trénink, občas jeden den volna. Prostě když cítím, že moje tělo je vyčerpané a už nezvládá, dopřeji mu den volna. Mimo soutěžní období mívám jeden až dva tréninky denně, v závislosti na intenzitě. Já ale trénuji stále, pokud bych netrénoval, tak bych se asi zbláznil.

Které svalové partie trénuješ nejraději a naopak, který nejméně rád?

Musím se přiznat, že fitness se už velmi nevěnuji. Aktuálně se však vracím k silovému tréninku, a to jednou týdně. Obvykle dělám dřep s mrtvým tahem, tlak na lavičce, čistý mrtvý tah nebo military press (tlak s velkou činkou před hlavou). Jestli mám být upřímný, nejraději mám mrtvý tah, ale miluji i dřepy, tlaky na lavičce, vlastně asi všechno. A takto nějak vypadá můj silový trénink jednou nebo maximálně dvakrát do týdne, abych si udržel sílu a výbušnost. Předtím to ale bylo jiné, byl jsem zvyklý trénovat každý den. Tehdy jsem pravidelně cvičil ramena, to jsem měl velmi rád, protože se dokázaly rychle nafouknout a byly jednoduše obrovské. Už to ale nedělám, protože moje ramena by se rychle okysličily, a to by v MMA ani ve wrestlingu nefungovalo.

Děláš i kardio? Pokud ano, které preferuješ?

Ano, dělám kardio. Dříve jsem dělal méně kardia, ale teď mívám obvykle intervalové i kruhové tréninky dvakrát týdně, ale jsou opravdu intenzivní. Obvykle jeden okruh trvá 5 minut a udělám ho pětkrát, nebo dělám tříminutový okruh devětkrát.

Co tvůj jídelníček? Jak vypadá tvoje stravování v běžné dny, a jak před soutěží nebo zápasem?

Moje strava je momentálně úplně jiná, než když jsem se věnoval bodybuildingu a fitness. Tehdy jsem byl zvyklý jíst 5-6 porcí denně a můj jídelníček byl opravdu striktní. Od doby, co dělám MMA, jsem zjistil, že při bojových sportech člověk spálí o dost větší množství kalorií, takže si můžu dovolit jíst o dost více. Velmi rád jím a sním skoro všechno.

Samozřejmě 3 jídla denně mám stále striktní, a to ovesné vločky a potom cottage cheese. Kromě toho si ale dopřeji cokoliv, na co mám právě chuť, protože to i tak spálím a zůstanu ve formě. Během přípravy na soutěž však stravě věnuji větší pozornost. Právě tehdy jím zdravě, abych po soutěži mohl jíst opět cokoliv.

Střídáš „objemovku“ s rýsovačkou nebo se snažíš udržovat stejný režim celý rok?

Upřímně vám řeknu, že už žádnou objemovku neřeším. Je to zvláštní, protože předtím jsem si vždy myslel, že musím jít do fitka každý den, že mi svaly zmiznou, když dva dny nebudu cvičit. Ale už si to vůbec nemyslím. I když se už fitness nevěnuji, maximálně tak jednou za týden, formu si stále udržuji. Je to přirozené, protože jsem se fitness věnoval dost dlouho. Ale dělám to i kvůli MMA, ve kterém také zapojuji obrovské množství svalů. Moje forma se sice trošku změnila, ale to je kvůli tomu, že se tělo přizpůsobí vašim aktuálním aktivitám. Myslím si, že nejdůležitější je být aktivní, a tak si svaly udržíte.

Přejděme teď k menším neřestím. Jaké cheatové jídlo máš nejraději?

Můj oblíbený cheat meal je kebab s cibulí, smetanou a množstvím chleba.

Už nějaký čas spolupracuješ s naší značkou GymBeam. Proč sis vybral právě GymBeam, a které produkty řadíš mezi své favority?

Se značkou GymBeam jsem maximálně spokojený. V první řadě kvůli lidem, kteří za touto společností stojí, jsou to velmi milí a přátelští lidé. A v druhé řadě mají úžasné produkty. Oblečení od GymBeam nosím skoro každý den. Obzvlášť rád mám kompresní šortky a legíny, které jsou opravdu perfektní na trénink. Ale nejvíc asi využívám jejich pomůcky na domácí trénink. Hlavně posilovací gumy, adaptéry na kliky a hrazdu, samozřejmě i podložku na cvičení. Jelikož je používám dennodenně, můžu říct, že mají výbornou kvalitu za super cenu. Myslím, že právě poměr ceny a kvality dělá z GymBeam neporovnatelnou značku s konkurencí.

Které 3 výživové doplňky jsou tvoje každodenní „must have“ a proč?

Glutamin, BCAA a taurin – ty užívám pravidelně. Každému z nás ale vyhovuje něco jiného, ale pro mě jsou nejdůležitější tyto tři. Je jednoduše nemožné přijmout ze stravy všechny vitamíny a aminokyseliny, které tělo potřebuje, a proto užívám doplňky stravy. Taurin mě vždy před tréninkem nakopne, což opravdu potřebuji, protože je mívám fyzicky náročné, zejména wrestling a zápasení. A právě tento doplněk oddaluje okysličení svalů, tedy jev, který má limitující vliv na můj sportovní výkon.

Mohly by vás zajímat tyto produkty:

Tak už víme, co se skrývá za tvým úspěchem ve světě fitness a zápasení. Je ale pravda, že jsi i model, a dokonce jsi měl vlastní značku oblečení. Uvažoval jsi, že pověsíš zápasení a soutěže na hřebík, a začneš se věnovat jen businessu?

Vždy se mi něco honí hlavou. Například MMA, fitness, natáčení, vždy se něčemu aktuálně věnuji a zároveň plánuji něco dalšího do budoucna. Rád si stanovím nějaký cíl a pracuji na něm. Nebudu přeci navždy mladý a v perfektní kondici. Všichni stárneme. Jednou přijde čas, kdy se všechno zastaví. Takže můj plán je vytvořit kombinaci posilovny pro bojová umění, ale i fitness nebo crossfit. Chci vyhledávat talenty a pomáhat mladým lidem. Já jsem jako mladý pomoc dostal, a proto bych ji rád odevzdal dál. Chtěl bych učit děti a dorost, že ve sportu mohou něco dokázat a povedu je tou správnou cestou. To je mým snem.

Na Instagramu máš více než 1 100 000 followerů. Považuješ se za influencera a vzor pro lidi?

Já se nepovažuji za vzor ani influencera. Já jsem Erko, Ermin Jun, a jsem kdo jsem, nemám co skrývat před lidmi. Takový jsem byl vždy, dělám, co miluji a snažím se lidi motivovat. A to, co chci lidem ukázat nejvíc je, že mohou dělat cokoliv a měli by vyzkoušet všechno, po čem touží. Myslím si, že je velmi důležité ukázat všechno a nic neskrývat. Na světě je totiž mnoho známých osobností, které vám nepoví a neukážou všechno tak, jak to je, ale skrývají se. Na sociálních sítích najdete spoustu lidí, kteří předstírají, že je všechno perfektní, ale není. Já budu jednoduše pokračovat v tom co dělám a co mě baví, protože to jsem já. Určitě se však nepovažuji za vzor nebo influencera.

A co ty? Máš svůj idol nebo kdo inspiruje tebe?

Mám, ale dlouho jsem nad touto otázkou uvažoval. V životě jsem už mockrát dostal podobnou otázku, zejména během své kariéry, a vždy jsem řekl něco ve smyslu: „Netuším…“. Ale po jednom víkendu jsem svůj idol našel, našel jsem muže, kterého skutečně miluji, protože je to chlap se zlatou duší, který dokázal, že není jen nejlepším atletem na světě. Má tu nejlepší duši a srdce, a toho si já osobně velmi vážím. Je to Khabib Nurmagomedov. V říjnu 2020 po výherním zápase na Oktagonu ohlásil konec své kariéry. Tuto poslední výhru přitom věnoval svému otci, trenérovi a mentorovi v jednom, který krátce předtím podlehl onemocnění COVID-19. To, že kariéru ukončí, slíbil i své matce a slib dodržel, byl to jeho poslední zápas. Vyhlásil, že už se do ringu bez otce nevrátí. Ale tak zkušený chlap mohl zvládnout ještě alespoň 10 dalších zápasů. Nikdy v životě neprohrál. Má ty nejlepší výsledky, ale je stále člověkem. Ukázal, že je plný emocí a má dobrou duši. Vážím si toho a přesně to mě inspiruje. A nejen mě, ale i celý svět. Správný charakter je to nejdůležitější a je úplně jedno, že jste nejlepší sportovec, když nejste dobrým člověkem.

Co by si chtěl na závěr odkázat svým fanouškům?

V první řadě bych jim chtěl ze srdce poděkovat za jejich podporu během celé mojí kariéry, ale i mimo ni, velmi si toho cením. Přál bych jim, aby v životě zkusili opravdu všechno. Nemějte strach, že spadnete, protože to se v životě stává. Co je opravdu důležité je vstát a bojovat dál. Já jsem ve svém životě zkusil nespočetně mnoho věcí a nelituji ani jednu z nich. Ani ty nejhorší chvíle, kdy jsem doslova spadnul na dno a netušil jsem, jak se odtud vyhrabu zpět. V životě tyto situace zažijete, ale nejdůležitější je dostat se přes ně. Právě tam totiž začíná váš úspěch. To bych chtěl odkázat všem mladým lidem a mým fanouškům, kterým patří obrovské díky. Vězte, že všechno dělám právě pro vás. Děkuji!

Pokud se vám nechce číst, podívejte se na krátké interview s Erkem:

Tak co, v jaké podobě máte Erka nejraději vy? Jako MMA fightera, influencera nebo modela či hudebníka? Neváhejte se s námi podělit o názor v komentáři, a nezapomeňte informace o Erkovi a jeho úspěších sdílet dál.

Glutamine

BCAAs