Proč jsme líní a co se s tím dá dělat?

• Naplánovali jste si na víkend velký úklid celého domu, ale nakonec stejně jen všechno naházíte do skříní, protože je to jednodušší? 
• Rádi byste začali jíst zdravě, ale nechce se vám vařit, a tak skončíte zase ve fast foodu?
• Vyhradíte si hodinu na cvičení, kterou nakonec strávíte ležením na gauči, protože se nedokopete k tomu, abyste se zvedli? 
• Máte v práci hodně úkolů, ale místo toho, abyste je plnili, strávíte celý den přemýšlením nad tím, co uděláte nejdříve, až nakonec nestihnete nic? 

Jak vidíte, lenost může mít mnoho podob. Kdybychom měli stanovit nějakou definici, která nám lenost přiblíží, vypadala by asi nějak takto: 

„Člověk je líný, pokud je schopný vykonávat určitou činnost, které by se měl věnovat, ale není ochoten vynaložit pro to dostatečně velké úsilí. Tuto činnost tak dělá buď jen povrchově, nebo se věnuje jiné, méně nudné aktivitě, případně nedělá nic.“ [1]

Vidíte se v tom? Rozhodně nejste sami. Možná vás však překvapí fakt, že to nemusí být jen vaše chyba. Lenost je totiž do jisté míry ovlivněna naší genetikou. V dnešním článku si řekneme, jak je to možné, co všechno na ni má vliv, a navíc se seznámíme i s tipy, jak lenost překonat. 

Mohou naši předci za to, že jsme líní? 

Určitá forma lenosti v nás byla vždy instinktivně zakódovaná. Naši předci žili v době, kdy museli bojovat o omezené zdroje a být schopni uprchnout před nepřáteli a predátory. Vynaložit úsilí na cokoliv jiného než na akutní krátkodobou výhodu pro ně nemělo smysl a mohlo je to stát život. Aktuální touha, která se u nich objevila, vedla k okamžité akci. Nebylo nutné dlouhodobé plánování, příprava ani vymýšlení strategie. [2–4]

My se však od těchto lidí odlišujeme. Nebojujeme o přežití a k nejlepším výsledkům vede dlouhodobá strategická činnost. Přesto máme v sobě instinktivně zakódované, že se snažíme energii šetřit. Může se to projevit například tím, že se nechceme pustit do abstraktních projektů, kde nemáme jistý výsledek. Člověk od člověka se liší v tom, jak je schopný přemoci tento instinkt. To může do určité míry souviset i s tím, jak budeme úspěšní ve věcech, kterým se věnujeme. 

Mohly by vás zajímat tyto produkty:

Jaký vliv má na lenost genetika?

Možná vás překvapí, že za vaši lenost může do jisté míry i genetická informace, kterou jste získali od vašich rodičů. Jak to s tím souvisí? 

Evoluce zformovala náš mozek tak, aby kladně reagoval na přirozené odměny, jako je například jídlo, sex či cvičení. Po těchto aktivitách pociťujeme uspokojení, které přichází z dopaminového systému našeho mozku. Pro organismus je velmi důležité, neboť mu pomáhá přežít. Uspokojení, které po aktivitě cítíme, může být do jisté míry návykové. V takovém případě se chceme dané činnosti opět věnovat. Tím se ovšem dostáváme k jádru problému. Pocity po určitých aktivitách jsou nám příjemné. Přesto však můžeme mít mnohdy problém donutit se k dané činnosti, protože se nám prostě nechce. Sami to jistě znáte. Pohyb je přirozenou součástí života, víte, že ten pocit po cvičení je fakt skvělý, ale stejně nedokážete vstát z gauče a začít. Jak je to možné? 

Odpověď na tuto otázku se snažili zjistit vědci svým pokusem. Na lidech by byl bohužel v takovém časovém horizontu nerealizovatelný, a navíc by do hry vstupovalo mnoho vedlejších faktorů. Výzkum byl tedy proveden na myších. Vědci je rozdělili do dvou skupin – jedna běhala více, druhá méně. Zjistili, že ještě po 10 generacích potomci aktivnějších myší běhali o 75 % více než potomci méně aktivních. Rozdíly můžeme pozorovat i po 16 generacích, kdy potomci aktivnějších myší běhali každý den 7 mil a potomci méně aktivních pouze 4 míle. Tento výzkum nasvědčuje tomu, že je genetika do jisté míry schopna ovlivnit chuť být fyzicky aktivní. [5–8]

Jak vyzrát na další příčiny lenosti? 

Instinkty a genetika jsou jedna věc, je však potřeba si uvědomit i roli výchovy, která má na naše chování nezpochybnitelný dopad. Některé děti jsou od malička vedeny k tomu, aby trávily aktivně volný čas, sportovaly, místo hromadné dopravy chodily pěšky a podobně. Tyto návyky si pak s sebou odnáší i do dospělosti a považují je za běžné a přirozené. Ne každý je takhle od malička vedený. Někteří rodiče vozí své ratolesti všude autem, nepřihlásí je do kroužků, a případně jim i dovolí, aby celé dny strávily sezením u počítače. 

Výchovu a genetiku už teď asi nezměníte, pojďme se proto zaměřit na faktory, které s leností souvisí a máte je ve svých rukách. 

1. Stanovte si cíl 

Pro člověka, který má smysl života nebo jasně stanovený cíl, za nímž si jde, je mnohem jednodušší věnovat se aktivitám, které k němu vedou. Je ovšem potřeba, aby pro danou osobu bylo jeho dosažení reálné. Pokud si stanovíte příliš velký cíl, můžete z něj mít strach, což povede spíše k tomu, že se budete vyhýbat činnostem, které k němu směřují. 

Jak si správně stanovit cíl?

Naučit se stanovovat si ty správné cíle vám v konečném důsledku může zajistit mnohem šťastnější život. Dosáhnout vytyčeného cíle je totiž maximálně uspokojivý pocit. Jak na to? 

Snažte se, aby váš cíl byl: 

• specifický
• měřitelný 
• dosažitelný
• relevantní 
• časově ohraničený [9]

Jasně stanoveného cíle se dosahuje mnohem snadněji. Také vám to pomůže k tomu, abyste si s jistotou mohli říct, že jste to dokázali. Stanovit si, že zhubnete, je fajn. Jak ale poznáte, kdy máte splněno? 

Podle těchto kritérií by váš cíl mohl vypadat například takhle: 

• Zhubnu kilogram tuku za měsíc. 
• Uběhnu za měsíc 5 km v kuse bez zastavení. 

S následným dosahováním vám pak může pomoci, když si tento velký cíl rozdělíte na několik menších, které k němu povedou a budou se vztahovat ke kratšímu časovému úseku.

Dílčí cíle mohou vypadat například takhle:

• Tento týden vyřadím sladkosti ke kávě a přestanu pít slazené nápoje i alkohol. 
• Tento týden půjdu 3krát běhat na 40 minut. 

Pokud se naučíte stanovovat si cíle podle těchto pravidel a zároveň si je přizpůsobíte tak, aby pro vás byly dosažitelnější, bude celý proces mnohem jednodušší. 

2. Najděte svou motivaci

Bylo by asi náročné donutit milionáře, aby chodil pracovat na 12hodinové směny do továrny za minimální mzdu, pokud by v tom sám neviděl smysl. Stejně jako bychom asi nepřiměli člověka, který nemá rád zvířata, aby dělal dobrovolníka v útulku pro psy. Pokud máte pocit, že i vy každý den bojujete s aktivitami, které jste si stanovili, možná není vůbec problém v tom, že jste líní. Třeba jen nemáte dostatečnou motivaci, protože jste si nezvolili ten správný cíl. 

Zkuste se zamyslet nad věcmi, které se vám nechtějí dělat. Nutíte se každý den do cvičení proto, abyste zhubli? Třeba ve skutečnosti není shazování hmotnosti to, po čem teď opravdu toužíte. Dost možná jde jen o tlak vnějšího okolí, kdy máte pocit, že byste něco dělat měli, ale sami o tom přesvědčení nejste. Klidně můžete mít vy osobně úplně jiný cíl, a to je v pořádku. 

Když ho najdete, uvidíte, že aktivity, které k němu vedou, se vám budou dělat mnohem jednodušeji. Na této cestě si pak stanovujte dílčí cíle a nechte se odměňovat dopaminovým centrem za to, co se vám povedlo. 

3. Určete si priority

Když člověk ví, že ho čeká hromada povinností, může být o to horší se do nich pustit. Je to přirozené. Mozek vidí překážku a hledá ten nejjednodušší způsob, jak se s ní vypořádat. Snadno se pak stane, že místo produktivního dne strávíte hromadu času přemýšlením nad tím, co udělat dřív a jak si vše rozplánovat. A výsledek? Práci se věnujete jen pár hodin, nic jste pořádně nestihli a jako bonus máte výčitky, že jste líní. 

Takhle to ovšem skončit nemusí. Základem úspěchu je, abyste se naučili stanovovat si priority pro jednotlivé úkoly, které vás čekají. Rozdělte si je do 3 kategorií:

• Naléhavé – úkoly, které nesnesou odklad. 
• Důležité – úkoly, které pro vás mají nějaký význam. Spadají sem také činnosti, které v se v případě odkládání stanou naléhavými (např. placení účtů).
• Nejsou důležité – úkoly, u kterých se nic nestane, když je neuděláte. Může sem spadat například přeskládávání oblečení ve skříni nebo pečení nedělního dezertu. 

Měli byste být vždy schopni vyřešit úkoly, které jsou naléhavé. Zároveň by bylo ideální, abyste dokázali včas vyřešit i úkoly důležité, než se z nich stanou naléhavé. Když se naučíte povinnosti plnit postupně podle jejich priority, nebudou se vám kupit úkoly, které byste nebyli schopni zvládnout. Budete méně ve stresu, a navíc získáte čas i na své koníčky. A pokud náhodou nebudete stíhat něco z kategorie nedůležitých úkolů, ničemu to nevadí, takže se tím nemusíte stresovat. [10]

4. Přestaňte řešit okolí

Strach z toho, co by na to řekli ostatní, může být často důvodem, proč se bojíme zkoušet nové věci. 

• Co by si o mě mysleli ostatní lidé ve fitku, kdybych tam začal cvičit? 
• Co by řekla rodina na to, kdybych změnil práci?
• Jak by reagovalo okolí, kdybych začal podnikat?
• Jak by reagovali přátelé, kdybych se snažil zhubnout?

Je přirozené mít strach z neznámého. Nemůžete však dopustit, aby vás obavy ostatních brzdily v tom, co vy sami chcete. Ve finále je stejně veškerá zodpovědnost na vás. Jsou to vaše cíle, vaše touhy a vaše sny, ne nikoho jiného. To vy se setkáte s úspěchem, nebo neúspěchem. Pokud má někdo jiný problém s tím, co chcete dělat, dost možná si do svých “rad” promítá nějaký svůj problém. Nenechte se proto odradit a snažte se obklopovat lidmi, kteří vás podpoří a budou za vámi stát.

5. Překonejte vnitřní strach

Tento bod úzce souvisí s předchozím. V tomto případě je ovšem váš strach tou brzdou, která vám brání vystupovat ze své komfortní zóny. Výsledkem je, že zůstáváte beze změny v bludném kruhu svých jistot a nikam se neposouváte. Sami sobě pak možná i vyčítáte, že jste líní a neschopní změny. Váš vnitřní strach je ovšem silnější. S tímto problémem by vám mohla pomoci metoda 3 scénářů a uvědomění, že chybovat je normální. I slavní vědci mnohokrát chybovali, než vymysleli převratný vynález. Vezměte si z nich příklad.   

6. Zaměřte se na svou životosprávu

Zdánlivá lenost může mít příčinu i v životním stylu. Třeba byste opravdu rádi udělali nějaké změny nebo se věnovali náročným aktivitám, ale nemáte na to dostatek fyzických sil. Pokud máte pocit, že se vás předchozí body netýkají, nemáte strach, naopak máte jasný cíl, motivaci i plán, pak se zkuste zaměřit na svůj životní styl a zodpovědět si několik otázek:

• Jíte dostatečně? 
• Nejste v příliš velkém kalorickém deficitu?
• Pijete dostatek tekutin?
• Nepřeháníte to s alkoholem?
• Dbáte na dostatek mikroživin, jako jsou například vitamíny a minerální látky?
• Spíte dostatečně?
• Nepřetěžujete se v některé oblasti (práce, sport)? 
• Netrápí vás nadměrný stres?

Pokud si myslíte, že některá z těchto oblastí může souviset s vaším nedostatkem sil, zkuste se na ně zaměřit. Pomoci vám v tom mohou i naše články o zdravé stravě, tréninku, stresu či spánku. 

7. Vyhledejte lékaře

Stav, který může na okolí působit jako lenost, je v některých případech spojen také s řadou různých psychických onemocnění. Typicky lidé trpící depresemi se mohou dostat až do stavu, kdy nejsou schopni ani vstát z postele. Pokud máte pocit, že se mezi tyto osoby řadíte, nespoléhejte se na rady z internetových diskuzí a obraťte se na odborníka. [12]

Co si z toho vzít? 

Mohli bychom vám teď vyjmenovat desítky dalších tipů, se kterými překonáte lenost. Žádný z nich však nebude fungovat, pokud si neuvědomíte její příčinu. Přijměte fakt, že může být do jisté míry způsobena zakódovanými instinkty, geny či výchovou, nezbavujte se ale vlastní odpovědnosti. Pro někoho je sice jednodušší nebýt líný, to však neznamená, že na veškerou snahu o aktivitu rezignujete. Každý jsme strůjcem svého štěstí, a tak je jen na nás, jak se k lenosti postavíme. Zkuste se pomocí našich rad naučit bojovat s jejími nejčastějšími příčinami a radujte se z pokroků, které děláte. I ten největší gaučový povaleč totiž může dokázat velké věci. 

Co vy a lenost – bojujete spolu každý den, nebo pomalu nevíte, co to slovo znamená? Podělte se s námi o své zkušenosti a rady, jak s ní bojujete vy. Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte ho sdílet svým líným kamarádům. Třeba jim tak pomůžete k tomu, aby konečně udělali pár změn ve svém životě. 

Zdroje:

[1] Neel Burton M.D. The Psychology of Laziness – https://www.psychologytoday.com/us/blog/hide-and-seek/201410/the-psychology-laziness

[2] Amy M. Knab, J. Timothy Lightfoot Does the difference between physically active and couch potato lie in the dopamine system? – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20224735/

[3] Janine H Stubbe et al. Genetic influences on exercise participation in 37,051 twin pairs from seven countries – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/17183649/

[4] J Timothy Lightfoot Current understanding of the genetic basis for physical activity – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21270357/

[5] Justin S Rhodes Neurobiology of Mice Selected for High Voluntary Wheel-running Activity – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21676789/

[6] Justin S Rhodes et al. Patterns of brain activity associated with variation in voluntary wheel-running behavior – https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/14674844/

[7] Erik M. Kolb et al. Mice from lines selectively bred for high voluntary wheel running exhibit lower blood pressure during withdrawal from wheel access – https://biology.ucr.edu/people/faculty/Garland/Kolb_et_al_2013_exercise_addiction_in_High-Runner_mice.pdf

[8] The Science of Laziness – https://www.youtube.com/watch?v=gd7wAithl7I

[9] The Only Way to Eat an Elephant – https://www.psychologytoday.com/us/blog/mindfully-present-fully-alive/201804/the-only-way-eat-elephant

[10] Why is time management key? – https://www.stress.org.uk/why-is-time-management-key/

[11] Blog Terap.io – https://blog.terap.io

[12] Depression – https://www.nimh.nih.gov/health/topics/depression/